POZOR! Nechci tu žádné reklamy, pokud neumíte číst, a přesto ji sem dáte, ihned mažu.
Jestli se vám chce, klidně můžete komentovat články. Asi mám auru, která psaní komentářů nepodporuje, ale věřte mi, že je ocením.

File du temps (nit času, snad je to dobře...)

9. května 2013 v 7:57 | Naira |  Ridiculum vitae
Paradoxně se momentálně shoduji s tématem týdne. Musím sice přiznat, že si pohrávám s myšlenkou, že bych se hecla a každý týden bych napsala něco na hlavní téma, ale pochybuju, že budu tak akční.

Proč právě teď se zamýšlím, jak ten čas rychle letí? Není to ani pět let a maturovali jsme. Byl to rozporuplný rok, protože na jednu stranu jste řešili maturitu a příjimačky a na tu druhou stranu to byla jedna velká jízda. Měli jsme kliku, sešli jsme se dobrý kolektiv, který si to chtěl užít za každou cenu.

Příjimačky dopadly, jak dopadly. Rozprchli jsme se po celé republice a někteří spolu přestali komunikovat. Některé vazby ale trvají dál. Otázkou zůstává - mám být z toho nadšená? To opět ukáže čas. A přišlo naše první společné bydlení na Veslařské. Jízda opět pokračovala, ale já jsem nějak asi zapomněla nasednout do vozu. Takže jsem zpovzdálí sledovala tři skvěle naladěné medičky, jak se každý týden vesele baví, bohužel beze mě. Nikdy se mi nepodařilo zjistit, co bylo toho příčinou. Přičítám to nástupu do nové a těžké školy, která je zkrátka a dobře semkla k sobě. Situace se změnila při prvním konfliktu mezi dvema z nich a tento konflikt pak určil směr našeho privátu.

Je to nadlouho, takže to zkrátím. Jedna spolubydla po vyhrocené situaci odešla a další dvě se nebaví. Tato situace trvá cca rok a půl a předcházela jí dvouletá anabáze, kdy na nás naše hysterická spolubydla každý den vřískala jako smyslů zbavená (paradoxně ta, která se neodstěhovala...) Už je tu tak zamořený vzduch, že jsme se rozhodly prolomit ledy a přesunout se o dům dál. No a to je to, nad čím poslední dobou neustále dumám. Končí nám studentský život, bude se státnicovat a půjdeme do práce. Zkrátka a dobře cítím, že uzavírám pět let, které byly podobně rozporuplné jako maturitní ročník.

Celých těch pět let se mi pořád vrací, ale díky bohu jenom ty dobré chvíle. Nebylo jich málo. Uteklo to. Strašně. Nevím, jestli mám na to vyjít ze školy a postavit se čelem trhu práce. Ale musím jít dál, protože v těchto stojatých vodách bych se určitě utopila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 11. května 2013 v 9:01 | Reagovat

Já si to stejné pravě taky myslím, ale já budu teprve odcházet ze základky... Pro mě je to taky obrovský rozdíl - z pohodové základky na gympl, kde nikoho neznám...

2 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 12. května 2013 v 13:19 | Reagovat

A to mě teprve vysokoškolský život čeká. Nezávidim ti tu situaci, já bych v téhle době ještě s žraloky plavat nechtěl :)

3 Destel Destel | Web | 14. května 2013 v 16:24 | Reagovat

[2]: Like? :D
Já mám za sebou téměř rok a i když těch pár studentských večerů bylo, mám pocit, že jich bylo strašně málo. :D
Po shlédnutí Misfits si teď stále nechávám procházet hlavou proslov Nathana a uvažuji, že na to asi něco bude: http://monkeyslut95.tumblr.com/post/49796883380/uniquenessmonster-we-fucked-up-bigger-and
Ale za těch pět let (či možná za tři) to stejně přijde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Najdise.cz - Horoskopy