POZOR! Nechci tu žádné reklamy, pokud neumíte číst, a přesto ji sem dáte, ihned mažu.
Jestli se vám chce, klidně můžete komentovat články. Asi mám auru, která psaní komentářů nepodporuje, ale věřte mi, že je ocením.

Love

9. června 2016 v 23:47 | Naira |  Běsy
Víš, líbí se ti druhá strana,
avšak tvá duše slunce má.
Naděje nikdy nechodí sama
a světu světlo ráda dá.

Všichni se ti stále diví,
proč tolik víry v srdci máš.
Pak na tebe hloupě civí,
že vždy všem své dobro dáš.

Láska nezná hodnotu přesnou,
lidé však ji rádi cejchují
a ona má podobu tak krásnou,
že svého hříchu pak litují.
 

Popojedem :)

5. března 2016 v 10:54 | Naira |  Pár krásných slov...
Je mi jasné, že tohle není blog s rekordní návštěvností, plný pobuřujících komentářů, ale i tak mám pocit, že je potřeba občas něco napsat.

Žiju. A to poměrně úspěšně. V bývalé práci už nejsem, ne vlastní vinou nebo rozhodnutím. Strávila jsem tam celkem rok a půl svého drahoceného času, a když se tak ohlédnu zpět, chytá mě malilinko splín. Stálo to totiž za to, už jenom kvůli lidem, které jsem tam potkala. Sice jsme byli schopní se pekelně poštěkat, ale i přesto jsme se na sebe mohli spolehnout, vždy jsme si kryli záda a nakonec se pitomým hádkám zasmáli. A taková pohoda v práci není úplně obvyklá, proto si toho vážím.

Kromě dobrého kolektivu jsem se naučila spoustu věcí. Jednak s PC, už si nepřipadám ani trochu negramotná, spíše naopak. Také zvládám celkem obstojně proplouvat ve firemním prostředí a můžu vám říct, že někdy je to dost klíčové.

Suma sumárum, zamačkávám slzu v oku, ale nesmím propadat smutku, protože je potřeba jít dál. Takže opět popojedem :)


Tři bratři - Jsme čas

25. prosince 2015 v 15:53 | Naira |  Pár krásných slov...
MĚSÍCE:
Jsme čas,
zraje klas,
pak je mráz,
jsme čas.

Jsme rok,
po boku bok,
zastav krok,
jsme rok.

MARUŠKA:
Nerada ruším,
klid vašim uším,
mužové.
Už padám na zem,
ruce mám mrazem,
růžové.

Poslali si mě,
v takové zimě,
pro kvítí.
Jinak se nesmím,
tam domů ke svým,
vrátiti.

LEDEN:
Měsíc třetí,
pomůže ti.

MĚSÍCE:
Měsíc třetí,
pomůže ti.

BŘEZEN:
Vzhledem k dobré duši její,
chvilku jara dopřejme jí.

MĚSÍCE:
Jsme čas,
zraje klas,
pak je mráz,
jsme čas.

Kam jdeš,
co zas chceš,
osobo.
Tak mluv.

MARUŠKA:
Strýčkové zlatí,
mám natrhati
na stráni
jahodu sladkou.
To mě před matkou
zachrání.

LEDEN:
Těžko se jí doma žije,
bratře červne,
chop se kyje.

ČERVEN:
Vzhledem k dobré duši její,
trochu léta dopřejme jí.

MĚSÍCE:
Jsme čas,
vem to ďas,
je tu zas,
u nás.

Copak má,
za úkol,
když zima,
je vůkol.

MARUŠKA:
Sestra má a matka,
mají chuť na jabka.

LEDEN:
Máš to doma kruté zřejmě,
bratře Září, vystřídej mě.
 


Pracovní neschopnost

24. února 2015 v 20:43 | Naira |  Per aspera ad astra
Dlouho jsem přemýšlela, jestli jsem šoupnu pár blábolů o tom, jak je svět nespravedlivý a hlavně vůči mě. Dlouho jsem o tom přemítala a nakonec tu napíšu jen pár vět. Víc ostatně k životu nepotřebujete. Tak si to vezněme pěkně od začátku.

Už nějaký ten měsíc jsem semletá pracovním procesem a relativně úspěšně bojuju s všelijakými nezdary. Jelikož mám naprosto šílenou povahu, dělám si totiž hlavu i z nejmenší hovadiny, tak uklidnit se a nehrotit práci pro mne byl docela oříšek. Ale s podivem musím říct, že i to jsem zvládla.

Nicméně lehce nezvládám nedoceněnost. Bohužel je to jev naprosto běžný na pracovišti, takže usušit slzy a nic nehrotit. Nedoceněnost, to je právě můj problém a momentálně dnešně aktuální. Mně nevadí, když mě od rána do večera nikdo nechválí. Mně vadí, když něco dokážu, nikdo neřekne ani zbla, a když to dokáže někdo jiný, tak si vyslouží chválu a obdiv.

Nevadí mi, když někdo sklízí slávu a uznání za dobře vykonanou práci. Mně vadí, když po naprosto šíleném měsíci mi jenom řeknou - a proč není hotové tohle a tohle... a za podobný výkon někoho jiného následuje veřejný obdiv. Na druhou stranu musím přiznat, že nevím přesně, čemu mí kolegové musí čelit, takže možná jim pekelně křivdím.

Nic se nedá dělat, show must go on. Chce to vytrvat a být nad věcí. Vždyť dělat si hlavu z takových věcí dobro nepřinese. Já si chtěla už jenom postěžovat, když mám kde, i kdyby to nikdo nečetl :)

Někdy krajinu zastře temnota...

10. ledna 2015 v 16:40 | Naira |  Pár krásných slov...
--- někdy kraj úplně potemní, až i naše mysl je z toho pohaslá. Poslední dny jsou více než hrozné, jsou příšerné a možná že už byl rozetnut gordický uzel. Možná taky ne a dlouhá agonie bude pokračovat. Ne, nebude, to si nemyslím, teď už to bude ráz na ráz.

Občas tak medituji, když tak koukám z okna, proč si lidé nedají pokoj a nežijí v klidu. Vždyť to tak není těžké. Nebo možná je. Kdo ví. Pořád se za něčím ženou, pořád něco chtějí vydobýt a vlastnit.

Přeji vám všem klidnou zimu.

Útěk nebo útok?

11. listopadu 2014 v 18:45 | Naira |  Per aspera ad astra
Sedím si tak hezky v knihovně, pročítám všechno možné a někdy i nemožné a říkám si, kam to všechno vede. K těm mým slavným hvězdám nebo už jedu po hlavě do prd*le. Těžko říct.

Jsem ve fázi, kdy bych nejradši ubila knihovníky něčím výživným, třeba tímto supernovým počítačem (škoda, že za dob mého studia tu byly příšerné kraksny, které nikdy nefungovaly). Naši milí knihovníci se jali rozdávat cenné spisy, ale jaké! Samé cypoviny v němčině či ruštině (nic proti těm jazykům, nevadilo by mi je umět), ale nemůžou to promíchat s něčím jiným? Kdes jsou doby, kdy jsem v knihovně ulovila Candide v portugalštině! Kdyby se tu tak povaloval třeba Céline nebo Stendhal, nezlobila bych se.

Lidi jsou másla. Ne, opravdu a já zrovna tak. Kdyby všichni dělali svou práci pořádně, tak by nebyl na světě takový binec. Ale ono né, v systému je to zadáno blbě a já jako správný, vzorný občan chci, aby zákazník přeci dostal to, co chce. Tak píšu na customer service, zdali by to mohli opravit, a ti mě pošlou v tu ránu do dalekých krajů. Ať prý nepindám a validuju. Oka. Budu validovat blbě. Budu to mít hotové za 5 minut a ne za 2 dny, líp pro mě. Hůř pro ně, ale jejich boj.

Nad ránem

3. listopadu 2014 v 22:32 | Naira |  Obrazy světa
Když rána bolí a dech vám svírá,
když stinné rány rád otvírá.
Když ráno hojí a slunce zmírá,
vše svým klíčem uzavírá.

Když pohled mlčí a ticho skrývá,
to, co z hloubi duše zbývá,
pak ráno mluví a noc ubývá,
všechny viny rychle smývá.


Pak už jen zavřeš oči a tichu nasloucháš. Že topíš se v bílém dní, nic nenaděláš.

Nádech z hlubin

12. října 2014 v 15:16 | Naira |  Per aspera ad astra
Za tento půl rok, či rok se stalo tolik věcí, že to snad ani nejde napsat do pár článků. Vždy jsem chtěla psát a chtěla jsem, aby má slova lidé četli. Ale holt tohle není blog top číslo jedna, a tak mě nebaví ani sem moc psát. A přesto bych byla ráda, kdyby to aspoň někdo další věděl.

Pořád se snažím něco zvládnout. Zvládla jsem půl rok sama v cizí zemi. Zní to jako naprosté nic, ale ti, kteří mě znají několik let, na to měli jiný názor. Hodně z nich mi řeklo, že nečekali, že se do toho pustím a že to zvládnu. A jest tomu tak. Jsem dávno doma, v hlavě i v srdci mám mnoho vzpomínek a na facebooku spoustu kontaktů. Dokonce za mnou můj kámoš i přišej.

Jenže jsem si na sebe vymyslela další kravinu a opět s tím mám problém. Je to scela normální problém, se kterým se holt musí vyrovnat všichni, a já z toho klasicky dělám vědu. Všem, co mi říkají - jsi rozmazlená -, odpovídám - ano, máte pravdu.

Per aspera ad astra - to si teď pořád říkám :)

Další články

Najdise.cz - Horoskopy